Ústavní soud rozhodoval o stížnosti poškozeného dopravní nehodou, který od viníků nehody a pojišťovny požadoval mimo jiné také necelých 100 tisíc korun jako náhradu za pokles tržní ceny havarovaného vozidla oproti ceně, kterou by takové vozidlo mělo jako nehavarované.

Pojišťovny v minulosti nutily poškozené dopravní nehodou nést část nákladů na opravu vozidel s absurdním odůvodněním, že použitím nových dílů při opravě havarovaného vozidla došlo k jeho faktickému zhodnocení. Takové praxi učinily nejvyšší soudní instance již v dříve přítrž.

Skutečnost, že stejné vozidlo má nižší tržní cenu jako havarované než v nepoškozeném stavu, však pojišťovny odmítaly reflektovat až doposud. Tento trend, jehož cílem bylo pochopitelně minimalizovat výplatu pojistného plnění a chránit tak rozpočet pojišťovny na úkor zájmů poškozených dopravní nehodou, je na základě přelomového rozhodnutí ústavního soudu minulostí.

Dle názoru ústavního soudu je úkolem obecných soudů poškozenému poskytnout satisfakci za utrpěný zásah do jeho majetkové sféry tak, aby se již nadále nemusel finančně podílet na škodě způsobené dopravní nehodou a zároveň chránit viníka dopravní nehody před neúměrně předraženou opravou.